Jardin des Tuileries

Tuilerijské zahrady patří k nejpopulárnějším a nejstarším veřejným zahradám v Paříži. Tato největší promenáda Paříže se rozkládá na ploše přibližně 28 hektarů. Je to ideální místo pro odpočinek v centru města a také místem k útěku od velkého shonu při prohlídkách pařížských památek.

Jardin des Tuileries se rozprostírá mezi Place de la Concorde a Louvrem. Při své cestě sem zažijete tu nejkrásnější procházku podél řeky Seiny. Zahrady jsou v blízkosti stanice metra Tuileries na lince číslo 1 a z autobusů k tomuto místu míří linky číslo 42, 68, 72, 73, 84 a 94.

Zahrady byly navrženy stejným zahradním architektem jako Versaillské zahrady – Andrém Le Notrem. Každá část zahrady je uspořádaná jako součást kompozice, ve stínu kaštanů a jilmů jsou malé umělé rybníky a také dvě větší jezera – Bassin Rond a Bassin Octogonal. Zahradu dále zdobí mnoho mramorových soch. V západní části zahrady se nacházejí dvě významná muzea. Musée de l’Orangerie je zajímavá budova navržena v roce 1852 architektem Firmim Bourgeoisem. Muzeum jsou v podstatě dvě oválné budovy zaranžované pro obraz Lekníny od Moneta. Zbylá expozice nabízí ke shlédnutí díla Renoira, Matisse, Cézanna, Sisleyho a Soutina. Druhým muzeem je Galerie National du jeu de Paume. Toto bývalé armádní skladiště bylo přeměněno v galerii v roce 1927. Pořádá se zde mnoho významných výstav jak výtvarného umění, tak i tradičních fotografií. V období druhé světové války byla část zahrad přeměněna na zeleninové sady.

Jardin des Tuileries jsou obklopeny rušnými ulicemi města Paříže a přesto nabízejí oázu klidu v této uspěchané metropoli. Jsou otevřeny 24 hodin denně a zaslouží si návštěvu každého turisty. Jsou to kilometry zelených trávníků se stíny velkých stromů, mnoho laviček k odpočinku a také mnoho krásných soch k prohlédnutí. Je zde například mnoho soch živočichů od Aristida Maillola, také soudobé plastiky například od Augusta Rodina, Henry Moora nebo Roye Lichtensteina.

Až do května 1871 obklopovaly zahrady Tuilerijský palác. Ten nechala postavit Kateřina Medicejská s využitím architekta Philiberta de l´Orme. Celý palác byl tvořen řadou úzkých, dlouhých budov s vysokou střechou. Během výstavby Versailles palác obýval Ludvík XIV. Poté budova zůstala téměř opuštěna a sloužila jen jako divadlo. Během Velké francouzské revoluce byl Ludvík XIV. přinucen opustit Versailles a palác sloužil jeho rodině jako domácí vězení. Za vlády Napoleona se stal palác bydlištěm prvního konzula. V květnu roku 1871 pak palác vyhořel – požár trval celých 48 hodin a ze stavby zůstaly pouze kamenné stěny. Až v roce 1882 francouzské Národní shromáždění rozhodlo o úplné demolici trosek. Od roku 2003 výbor ve Francii navrhuje znovupostavení paláce. Náklady se odhadují na 300 milionů eur a jeho postavením by zahrady znovu získaly původní kompozici a účel palácových zahrad. Palác totiž uzavíral západní konce nádvoří Louvru, které dnes zejí otevřené.